Práva a povinnosti

 



Míru přiznaných práv pro cizince pobývající na území České republiky do značné míry vymezuje již Listina základních práv a svobod, kde konkrétně článek 3 hovoří o tom, že „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu…“, článek 42 v odstavci 2 pak stanoví, že „Cizinci požívají v České a Slovenské Federativní Republice lidských práv a základních svobod zaručených Listinou, pokud nejsou přiznána výslovně občanům.“ Zejména z těchto ustanovení lze dovodit, že cizinci na území České republiky požívají stejná práva jako občané České republiky, pokud některý ze zákonů výslovně nestanoví opak.

Cizinci tak v občanském životě mají často shodné postavení jako čeští občané a mohou tak do právních vztahů vstupovat bez omezení.  Příkladem může být nabývání nemovitého majetku, uzavírání smluvních závazků založených například darovací smlouvou, nájemní smlouvou, smlouvou o dílo apod. Právní úprava však určitou diferenciaci oproti českým občanům stanoví, a to zejména v závislosti na státní příslušnost cizince. Zatímco u občanů EU a jejich rodinných příslušníků je tato diferenciace práv menší, u občanů z tzv. třetích zemí mohou být nerovnosti velké. Typickým příkladem je právo vstupu a pobytu cizinců na území České republiky. Zatímco u občanů EU je zásah do tohoto práva omezen na nutné minimum, u občanů ze třetích zemí světa je zásah o poznání znatelnější. Ostatně sám zákon o pobytu cizinců  stanoví, že na získání např. dlouhodobého víza či dlouhodobého pobytu není právní nárok. Dalšími oblastmi, kde cizinci s různou intenzitou prožívají omezení na svých právech, je například oblast sociální podpory, postavení na trhu práce, možnosti podnikání, volební právo apod.

Cizinci mají vzhledem ke svému postavení řadu specifických povinností, které čeští občané nemají a jejichž neplnění může vyústit až ve vynucené ukončení pobytu cizince na území. Podrobněji tyto specifické povinnosti stanovuje zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, kde nalezneme stěžejní základ všeho, co nesmí cizinec při svém pobytu opomenout. Ať už se jedná o ohlašovací povinnosti (například hlášení změn osobních údajů uvedených v cestovním dokladu, změny místa pobytu, ztrátu nebo opětovný nález ztraceného dokladu vydaného podle zákona o pobytu cizinců apod.), tak například také povinnosti spjaté s povolením k pobytu (povinnost rodinného příslušníka občana EU týkající se podání žádosti o přechodný pobyt do 3 měsíců od vstupu na území, podání žádosti k pobytu za dítě narozené na území apod.).

Nesplnění zákonem stanovených povinností pak zákon pojímá jako přestupek, za něž může cizinci uložit pokutu. Výše pokuty je odstupňována dle závažnosti přestupku. V případě nejzávažnějších přestupků jako je např. padělání cestovních dokladů, překročení hranice mimo hraniční přechod apod., hrozí cizinci pokuta až do výše 10 000,- Kč. Za méně závažné přestupky jako je např. pobyt na území České republiky bez cestovního dokladu, neohlášení ztráty cestovního dokladu apod., hrozí cizinci pokuta až do výše 5 000,- Kč. Za nejméně závažné přestupky (např. neprokázání totožnosti, neohlášení změny ubytování apod.), hrozí cizinci pokuta až do výše 3 000,- Kč. Přestupky projednává buď Ministerstvo vnitra nebo přímo cizinecká policie.

Potřebujete vědět více informací? Napište nám

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Rozumím