Ověřování listin

S problematikou ověřování listin se v praxi setkává téměř každý cizinec, který se před úřady prokazuje zahraniční listinou vydanou orgány veřejné moci. Takovéto listiny, které zákon označuje jako veřejné, podléhají zvláštnímu režimu ověření, tzn. že, aby byla zahraniční veřejná listina v České republice uznatelná, je potřeba potvrzení příslušné autority o její pravosti. Zákon veřejnou listinu definuje jako listinu vydanou orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci nebo listinu, kterou za veřejnou listinu prohlásí zákon. To mimo jiné znamená, že vydaná listina nemusí být nutně vždy vydána orgánem veřejné moci, postačí, pokud ji zákon za veřejnou listinu označí. Naopak neověřují se soukromé listiny. V praxi jsou veřejnými listinami zejména:

a) listiny vydané správními orgány včetně orgánů samospráv (například rodný list, oddací list apod.).

b)  listiny vydané soudy a jinými orgány justičního typu  (například rejstřík trestů, rozhodnutí o svěření potomka do péče apod.,

c) listiny vydané notářem (zakládající listina obchodní společnosti apod.)

V praxi existují 3 způsoby uznávání či ověřování veřejných listin cizích států a jsou vždy uplatňovány s ohledem na zemi původu veřejné listiny.

  • první způsob není toliko ověřováním, jakožto spíše automatickým uznáním cizí veřejné listiny. Tento způsob je však určen jen pro vybrané země, se kterými má Česká republika uzavřenou bilaterální smlouvu. Jedná se o Afghánistán, Albánie, Alžírsko, Belgie, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá hora, Francie, Gruzie, Chorvatsko, Itálie, Jemen, KLDR, Kosovo, Kuba, Kypr, Kyrgyzstán, Maďarsko, Makedonie, Moldavsko, Mongolsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Sýrie, Španělsko, Švýcarsko, Ukrajina, Uzbekistán, Vietnam. Listiny vydané těmito zeměmi nevyžadují žádného ověření a jsou tak automaticky použitelné při komunikaci s českými úřady.
  • druhý způsob ověření probíhá prostřednictvím tzv. Apostilační doložky. Jedná se o doložku, která prokazuje ověření podpisu a otisku razítka na listině, nikoliv obsah listiny samotné. Smyslem je věrohodně prokázat, že listina byla skutečně vydána příslušným orgánem. Ověřování prostřednictvím Apostilační doložky vzniklo na základě Úmluvy o zrušení požadavku ověřováních cizích veřejných listin (zkráceně jen Úmluva o apostilaci“), která byla přijata dne 5.10.1961 a kterou aplikuje do dnešního dne zhruba 100 států světa mezi něž patří například Argentina, Austrálie, Čína, Dánsko, Ekvádor, Estosnko, Finsko, Indie, Irsko, Japonsko, Kazachstán, Korejská republika, Lotyšsko, Lucembursko, Mexiko, Německo, Norsko, Peru, Spojené státy americké, Švédsko, Turecko, Uruguay, Velká Británie, Venezuela atd.
  • posledním ze způsobů ověření je tzv. superlegalizace. Tento způsob je původní a použitelný k ověření cizí veřejné listiny mezi dvěma státy, pokud mezi sebou nezavedly některý z obou jednodušších výše popsaných režimů. Ověření probíhá prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí daného státu, následně ověření probíhá v součinnosti se  zastupitelským úřadem ČR na území daného státu, kde se ověří podpis s podpisovým vzorem úředních osob a potvrdí se razítkem zastupitelského úřadu. Na závěr vše ještě ověřuje české Ministerstvo zahraničních věcí. Z uvedeného je patrné, že se jedná o poměrně složitý a zdlouhavý proces, který mnohdy brání cizinci použít veřejnou listinu na území cizího státu i několik týdnů.

Potřebujete vědět více informací? Napište nám

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Rozumím