Zaměstnání

Problematice zaměstnávání cizinců na území České republiky se věnuje řada právních předpisů, z nichž mezi nejvýznamnější patří zákon o zaměstnanosti. Ten rozlišuje mezi cizinci, kteří mají na trhu práce v České republice stejné postavení jako občané ČR a těmi, kteří musejí překonávat různé legislativní a administrativní bariéry. Do první kategorie řadí zákon zejména občany Evropské unie a jejich rodinné příslušníky. Tato skupina není při vstupu na trh práce nikterak limitována, tj. nemusí disponovat povolením od Úřadu práce a má zajištěný plnohodnotný přístup k službám zaměstnanosti. Na druhé straně stojí skupina cizinců, jejichž výkon závislé práce zákon podmiňuje získáním patřičného povolení, ať už je to povolení k zaměstnání vydávané Úřadem práce nebo například zaměstnanecká karta, jejíž vydávání má ve své gesci Ministerstvo vnitra České republiky. Tento specifický režim má za cíl chránit pracovní trh v České republice, neboť povolení cizinec obdrží pouze v případě, že pracovní místo nelze obsadit uchazečem z řad občanů ČR, případně občanů EU a jejich rodinných příslušníků.

Specifickou kategorií jsou cizinci z třetích zemí světa, kteří mají podle zákona o zaměstnanosti volný přístup na trh práce. U nich platí, že nemusí disponovat povolením od Úřadu práce, musejí však na rozdíl například od občanů EU a jejich rodinných příslušníků disponovat patřičným pobytovým statusem. Zákon sem řadí zejména cizince s přiznaným trvalým pobytem, cizince pobývající na území dlouhodobě z důvodu společného soužití rodiny apod. Pokud zákon těmto cizincům neukládá povinnost být držiteli příslušného pobytového statusu, stanoví jim minimálně jednu podmínku ke splnění, aby mohli volný přístup na trh práce získat. Například cizinci, kteří se soustavně připravují na budoucí povolání, mají dle uvedeného zákona volný přístup na trh práce bez ohledu na jejich pobytový status. Stále však platí, že cizinec na území musí pobývat legálně. V tomto ohledu mu však bohužel nepostačí bezvízový pobyt, který je omezen pouze pro nevýdělečné účely pobytu. Tedy i v případech, kdy má cizinec volný přístup na trh práce v ČR podle § 98 zákona o zaměstnanosti, potřebuje k možnosti být na území zaměstnáván alespoň krátkodobé vízum.

Zákonná úprava dále přiznává rozlišná práva a povinnosti dalším kategoriím cizinců, kteří se na území ČR nacházejí v různém pobytovém režimu. Ať už jsou to například držitelé víz, držitelé povolení k pobytu vydaných jiným státem schengenského prostoru, žadatelé o mezinárodní ochranu v ČR či cizinci, kterým byl udělen azyl, doplňková ochrana v jiném státě schengenského prostoru apod. Zákonná úprava je v otázkách zaměstnanosti poměrně nepřehledná a značně proměnlivá, a to vždy s ohledem na aktuální situaci na trhu práce. Existuje řada podzákonných právních předpisů, které pružně reagují na migrační vývojové tendence a stanoví různé kvóty pro přijímání cizinců z vybraných lokalit pro uspokojení poptávky na českém trhu práce. Ať už je to Režim Ukrajina, Projekt Zemědělec apod.  Tyto projekty mají za cíl usnadnit příchod vybraných skupin zaměstnanců tak, aby došlo k naplnění volných pracovních míst, která se nedaří dlouhodobě obsadit. Nejčastěji se jedná o méně kvalifikované profese, které jsou pro místní obyvatele méně atraktivní, ať kvůli své fyzické náročnosti nebo nižší finanční odměně. Nejvyšší zájem o pracovní trh v České republice projevují občané Slovenska, Ukrajiny, Vietnamu nebo Polska. Nejoblíbenějším regionem je pak jednoznačně hlavní město Praha, na dalších pozicích je Brno-město, Plzeň-město a Mladá Boleslav a další velká města.

Potřebujete vědět více informací? Napište nám

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Rozumím